Mate v Nemecku opravdu dobre pratele?

[Diddi]

Myslim rodile Nemce? To by me opravdu zajimalo. Ja tedy uprimne receno - ne. Asi jsem znevyhodnena tim, ze celou dobu provozujeme firmu, kde zamestnavame lidi, takze odpada moznost se s nekym spratelit na pracovisti, to proste nikdy nedela dobrotu-podrizeny, nadrizeny. Pak jsme se nekolikrat prestehovali, jedno  stehovani(doufam, ze posledni) nas jeste ceka a v neposledni rade, ja sama jsem nikdy nejak nevyvijela velkou snahu najit si zde nejakou kamosku. Myslim takovou tu na zivot a na smrt, jak se rika. Ze ma clovek par znamych, s kterymi prilezitostne prohodi par slov, atd , to nepocitam. Myslim opravdove pratele.

[Lux1976]

v Nemecku je problem ,v Praci je hiërarchie to vidim kdyz jsem v Berline v Praci a kdyz jsem v Luxemburgu v Praci.Zacinato uz stim ze v nemecku je vsechno vykanim
to je dany nemcinou.Unas je vsechno pres krestni jmeno.V nemecku nikdo  nic neukaze.Zde je normalni ze kdyz mas narozeniny taj pozves svoje kolegy na kaffe .
Zde je normalni kdyz mam narozeniny ze v mojem odeleni kde pracuji prinesu dort pro kolegy.To dela kazdy.To jsem v Berline nezazil.To je mentalitou.
Nejhorsi jsou jeste ty sekretarky /matrace / oni si mysly kdyz sedi pred kancelari riditele takze jsou neco lepsiho. Ta hiërarchie je v nemecku hrozna bohuzel.
Ja sni nema nic spolecneho protoze ikdyz jsem Berline v praci jsem pod primym vedenim luxembursky banky a ne pod vedenim v Berline. Kamaradku nehledej v Praci
je mozny ze  ji tam najdes ale moc tomu neverim

[Diddi]

Luxi, ja kamaradku v praci nehledam, my zamestnavame skoro vyhradne mlade lidi do 25, to neni schvalne, proste to tak vyslo. To bych mohla byt spis jejich mama, tedy vekem. Ale snazime se aspon udrzovat dobrou atmosferu, obcas jsem pro ne treba neco uvarila, i ty dorty obcas u nas jsou, vsem rikame jmenem. Ale my jsme malinka, rodinna firmicka na venkove, tady se to bere trochu jinak, nez v Berline. Ale vzdy, kdekoliv jsem pobyvala (i v Berline, pred 20 roky)jsem mela zname/pratele z okruhu "Nenemcu".

[rudo]

tak ja mam vybornych priatelov hlavne nemcov, ale to je dane asi tym, ze ja som tu aj studoval a to su myslim tie najlepsie priatelstva (ok este aj gymnazium, ale hlavne vysoka skola) - kedze na VS clovek studuje s ludmi s podobnymi zaujmami, nazormi, predstavami o zivote.

mozno je to tym, ze som pracoval na Univerzite vo "vychodnej casti" Nemecka, tam bolo bezne v pracovnom kolektive, ze na narodeniny sa urobila mensia oslava, nejake kolace alebo jedenie bolo vzdy, jasne neprehanalo sa to (bolo treba aj pracovat ;-) - ale neviem ako je to v Cechach alebo na Slovensku, tam sa oslavuju narodeniny a meniny tak, ze sa pojeda a popija cely den ? ;-)

manzelka pracuje v nemocnici a tam urobia posedenie aj ked napriklad nejaky lekar urobi skusku na "aprobaciu", mavaju aj vianocny vecierok, v lete obcas vylet do prirody atd. skor je problem kazdej akcie sa zucastnit, lebo okrem pracovneho vytazenia ma aj rodinu, deti, ktore maju zase ich "povinnosti", akcie, kruzky ...

[mormartina]

No uprimne receno, taky ne. Dost znamych, milych a ochotnych lidi, sem tam na spolecne kafe (po presne predchozi domluve,ze), ale kamoska na zivot a na smrt je Ceska. Je to dano podobnymi vzpominkami na detstvi, pubertu i mladi, na system a prostredi v nemz jsme vyrostly, stejnym druhem humoru a podobnymi zivotnimi postoji. Kamarady si clovek najde ve skole,v praci, pri spolecnych aktivitach a pres dalsi lidi. Nahodou jen zridka. Nemecka mentalita je jina, ne horsi, a ma to take sve vyhody. treba ten nami casto opovrhovany odstup, ktery pusobi, ze diskuze na druhou stranu v konfliktnich situacich neni tak osobni a je objektivnejsi. I na to se da zvyknout. Myslim, ze i v Cz a Sk se take zmenily casy; lide jsou uzavrenejsi, kazdy ma svych starosti nad hlavu a doby, kdy prisel nekdo kdykoli bez ohlaseni proste na kafe a na pokec, jsou zrejme i tam nenavratne pryc. Tam se lidi boji, o to, jestli vyziji, jestli jim ten druhy nevidi prilis hluboko do talire, aby po nich nikdo nic nechtel, i kdyz ty priciny jsou vesmes socialni a ne mentalitou dane.

[jesennavila]

Skôr známych, takých naozajstných tuhých priateľov nie. Boli nejaké pokusy z práce, ale zistila som, že ma chceli len využívať, tak som už opatrnejšia. Inak, medzi známymi mám aj ľudí iných národností (žijúcich v Nemecku), napr. z Chorvátska, Maďarska ...

[jesennavila]

.Zde je normalni ze kdyz mas narozeniny taj pozves svoje kolegy na kaffe .
Zde je normalni kdyz mam narozeniny ze v mojem odeleni kde pracuji prinesu dort pro kolegy.To dela kazdy.To jsem v Berline nezazil.To je mentalitou

Tak ja som zasa zažila v Mníchove, že na narodky do práce doniesli koláče alebo tortu. Podotýkam, že to bol dosť zmiešaný kolektív, čo sa týka národností, napr. Španieli, Taliani, Indovia, Fíni, Peruánci, atď ... medzitým ale aj Nemci.

[kleena]

Známé s takovou úrovní důvěry, že se oni ani my nestydíme zavolat uprostřed noci a přijít přespat: ano. Ale osobně bych je stejně nenazval přáteli...asi proto, že jistý distanc tam prostě pořád je, člověk si nesedne a nevyklopí úplně vše.
Bližší je to s cizinci z úplných začátků v Německu. S těmi o sobě víme takové věci, že není na co si hrát

[rudo]

[zavináč]kleena - ano je to tak, najlepsi priatelia ktorym "vyklopis vsetko" su vacsinou z mladosti a z cias, ked clovek niekde "zacinal" ;-) Proste ked si uz "dospelak" a zijes klasicky rodinny zivot, tak uz len tak nevyklopis vsetko nejakemu novemu susedovi alebo kolegovi v praci, jednak na to nie je ani cas a volny cas vacsinou travis uz s ludmi, ktorych poznas.

najlepsich priatelov, ktorym mozem "vyklopit vsetko" mam z cias gymnazia teda na Slovensku (lebo s nimi sme travili vela casu v skole aj za skolou) a co sa tyka nemcov tak z cias, ked sme studovali na VS, kedze sme tiez travili vela casu spolu a vela sme si vzajomne pomohli v studiu atd. Napriklad susedia v stvrti kde byvam maju vacsinou ine zaujmy, ine predstavy o traveni volneho casu, inych znamych - s nimi sa ani nechcem nejako duoverne poznat ;-)

[jesennavila]

Ja určite nikomu nevyklápam všetko, tak ale občas niekomu aj čosi poviem a zasa on mne. Ako na minuloročnom dovolenke, mala som nejaký problém s počítačom, sedela som v noci sama v hotelovej hale (je to štýl hotelov home boarding, teda žiadna klasika, kde vždy sedí recepčný) a zrazu mi chcel pomôcť jeden ochotný Nemec. A tak nejako sme sa zakecali a zrazu som zistila, že aj on mne hovorí veci o sebe a zasa ja jemu niečo z môjho detstva.  Dodnes sme v styku a zčasu na čas pokecáme.

Neexistuje, aby som si rozumela aj tak úplne s každým. Tak som vždy rada, ak nájdem niekoho, s kým si rozumiem aspoň v niečom. Aj ked je to len na krátku dobu a len jeden rozhovor.